Z pohledu národohospodáře mi snižování daní obecně nevadí, říká Eva Zamrazilová

Rok 2020 je minulostí a lze s jistotou prohlásit, že na něj většina lidí bude vzpomínat jako na rok, kdy nás zasáhla pandemie covidu-19. I přes tuto skutečnost se však událo mnoho dalších podstatných věcí, a to i z pohledu ekonoma ať už u nás v České republice nebo v zahraničí. V tomto rozhovoru jsem se o nich bavil s paní docentkou Evou Zamrazilovou, která je předsedkyní Národní rozpočtové rady a bývalou radní České národní banky.

Jste v současnosti předsedkyní Národní rozpočtové rady. Jaký je Váš běžný pracovní den vzhledem k této pozici?

Každý den je trochu jiný, nicméně začíná vždy prostudováním přehledu tisku, který přichází ráno krátce po sedmé hodině.  V covidové době se samozřejmě hodně změnilo, osobní schůzky, jednání a konference jsou v drtivé většině nahrazeny telefonáty a online komunikačními platformami, což sice není plnohodnotná náhrada, ale zásadní aktivity a kontakty nejsou přerušeny. Práce pokračuje dále, pouze trochu jiným způsobem.

V roce 2020 zasáhla svět pandemie koronaviru, která způsobila také ekonomickou recesi, jež se významně týká i veřejného sektoru. V prosinci poslanci ČR schválili rozpočet na rok 2021 s deficitem 320 mld. Kč. Jak se na takto vysoký schodek díváte z pohledu člena Národní rozpočtové rady? 

Musím zdůraznit, že 320 mld. Kč není konečné číslo, protože poslanci schválili ještě tzv. daňový balíček, který podle stávajících odhadů zatíží státní rozpočet o dalších zhruba 90 miliard korun. Ministryně financí proto bude muset tak jako loni předložit Sněmovně novelu Zákona o státním rozpočtu, v níž budou promítnuta příslušná opatření z daňového balíčku na příjmové i výdajové straně, čímž se zvýší i celý rozpočtovaný schodek. 

Národní rozpočtová rada přístup vlády ohledně schválení zmíněného nového daňového balíčku kritizovala. Jedná se pouze o špatné načasování těchto změn nebo by představovaly problém i v době ekonomické konjunktury? Jste Vy osobně z pohledu národohospodáře pro snižování daní nebo spíše nikoliv?

V první řadě je potřeba si uvědomit, že zrušení zdaňování superhrubé mzdy bylo vládou prezentováno jako nástroj k oživení ekonomiky zasažené dopady koronavirové krize. Vzhledem k charakteristice přijatých daňových změn je ale zřejmé, že pro tento účel nejde o vhodný nástroj, protože podstatná část peněz, které zůstanou lidem v peněženkách navíc, zůstane uspořena, do spotřeby se nepromítne, a tudíž ekonomiku nijak nepodpoří. Z pohledu národohospodáře mi snižování daní obecně nevadí, do velké míry jde navíc o politické rozhodnutí, ale je podle mě potřeba dívat se na celou problematiku komplexně. Otázka daní totiž není jen příjmová, ale je úzce spjata i s výdajovou stránkou veřejných financí. Česká republika by si proto podle mého názoru spíše, než izolované změny zasloužila komplexní daňovou reformu, která by odrážela obrovskou proměnu, kterou tuzemská ekonomika za posledních 30 let prošla. V době ekonomické konjunktury byla na takové kroky ideální příležitost, zůstala ale nevyužita. Teď když se potýkáme s prudkým nárůstem zadlužení, a navíc máme plný šuplík dlouho neřešených výzev, jako je například penzijní reforma, nebo přetrvávající infrastrukturní mezera, což klade vysoké nároky na výdajovou stranu veřejných rozpočtů, je takto prudké snížení daňových příjmů z mého pohledu příliš velkým rizikem.

Zmínila jste penzijní reformu. Můžete krátce shrnout, co by se stalo, kdyby nebyla provedena? Co by se podle Vás v této oblasti mělo především udělat?

Česká populace stárne a důchodový systém, tak jak je nastaven nyní, není dlouhodobě udržitelný. Už v této podobě se dostával do přebytků jen v době silné konjunktury a většinu času naopak vykazoval deficity, které v kumulované výši dosáhly už zhruba 350 miliard korun. A to má Česko ještě před sebou největší výzvu v podobě odchodu do penze silných populačních ročníků 70. let minulého století. Znamená to jediné. Pokud bude stát chtít i do budoucna zachovat poměr průměrných důchodů k průměrné mzdě na stávajících zhruba 40 %, bude muset urychleně řešit, kde na to vzít. Nejčastěji se mluví o prodlužování důchodového věku, financování penzí i z jiných příjmů než z pojistného na sociální zabezpečení (tj. de facto o zvyšování daní), nebo o prudkém nárůstu zadlužení Česka. Žádné jednoduché ovšem řešení neexistuje. Pokud by existovalo, už by bylo dávno zavedeno. Vše nakonec dopadne podle mě tak, že stát nakonec bude muset přistoupit ke kombinaci více různých opatření. Čím později to udělá, tím více peněz ho to bude stát. V první řadě by ale měla politická reprezentace občanům transparentně přiznat jaká je situace a přestat živit dojem, že když někdo hradí pojistné na sociální zabezpečení, automaticky si tím zakládá na důstojný důchod. Demografie je v tomto ohledu neúprosná.

Psal jsem u Vás diplomovou práci ohledně Brexitu a jeho ekonomických dopadů na ekonomiku Velké Británie. Jak velké podle Vás budou tyto dopady vzhledem k „last minute“ uzavřeným dohodám mezi VB a EU? 

Toto ukáže až delší budoucnost. Velká Británie má nyní otevřené dveře k bližší spolupráci se zeměmi Commonwealthu, které jsou z hlediska dalšího hospodářského rozvoje perspektivní. Před Brexitem se Velká Británie musela řídit společnou politikou vůči třetím zemím. 

Jak se z pohledu národohospodáře díváte na působení a fungování Evropské unie v roce 2020?

Byl prolomen zásadní mantinel zamezující společnému zadlužení. A nevím, zda společná evropská vakcinační strategie celý proces nezpomaluje a zda bude mít ČR k dispozici potřebný počet vakcín dříve, než kdyby proces nebyl řízen centralizovaně z Bruselu. 

Pojďme zpět do ČR. Na VŠE jste garantkou předmětu Makroekonomická analýza. Jak byla obtížná jeho organizace v uplynulých dvou semestrech i vzhledem k tomu, že zde mají přednášky např. ředitel ČSÚ Ing. Marek Rojíček, Ph. D., nebo Ing. Petr Pavelek, Ph. D. z Ministerstva financí?

VŠE má dobře zorganizovanou technickou podporu výuky a všichni přednášející byli schopni své okruhy odpřednášet online v daných termínech, které vždy ladíme ještě před začátkem semestru. Otázkou je samozřejmě to, zda je online výuka plnohodnotnou náhradou osobně odpřednášené látky, i když se pro to vyučující snaží dělat maximum. Z výsledků za první čtyři termíny naštěstí zatím nevidím zhoršení znalostí studentů oproti normální situaci z minulých let. 

V minulosti jste pracovala v České národní bance. Jak byste srovnala tuto pozici s prací v Národní rozpočtové radě? Která z těchto dvou pozic Vás více naplňovala a proč?

Práce v ČNB měla hodně široký záběr – kromě měnové politiky, které se všichni členové Bankovní rady musí věnovat průběžně, dohlíží každý člen rady na jemu svěřené oblasti. Postupně jsem měla na starosti komunikaci, lidské zdroje, ochranu spotřebitele, licence a sankce i bankovní obchody. V Národní rozpočtové radě je záběr činností užší, ale na druhou stranu je to úplně nová agenda a mým cílem je vybudovat ji na pevném základě. Znalost měnové politiky je pro mne obrovskou výhodou, protože v realitě mají tyto dvě základní oblasti hospodářské politiky celou řadu styčných bodů.

Na závěr se chci zeptat, co očekáváte od roku 2021 a na co se Vy osobně nejvíce těšíte?

Pevně doufám, že bude stabilizována zdravotní situace prostřednictvím vakcinace. V návaznosti na to by měl oživit i hospodářský růst. Těším na to, že se zase osobně setkám s lidmi, které jsem kvůli nezbytným opatřením dlouho neviděla. Doufám také, že se obnoví normální způsob výuky, protože pro pedagogy je velmi nepříjemné vést přednášku nebo cvičení bez živější zpětné vazby.

Autor / Jaroslav Fux

Jsem studentem Národohospodářské fakulty, konkrétně oboru Hospodářská politika a vedlejší specializace Ekonomická žurnalistika. Mezi mé záliby patří četba historických a fantasy knih, sledování aktuálního hospodářsko-politického dění, tancování, týmové sporty, případně i hraní videoher.