Tomáš Lejsek: Komentář k online výuce

Rok 2020 byl velmi zvláštním rokem. Nejdříve nebývalá vlna požárů zasáhla Austrálii a kontinent byl v plamenech, následně byl na pokyn Donalda Trumpa zlikvidován mocný muž iránského režimu, velitel elitních jednotek generál Kásem Solejmání. Díky tomu se svět téměř přesunul na okraj ozbrojeného konfliktu. Internet se na počátku roku 2020 hemžil titulky o možné třetí světové válce. Dále došlo ve Spojených státech téměř k impeachmentu Donalda Trumpa, svět obletěla hrozba vražedných sršňů a pak z Číny přišlo něco, co stále pociťujeme – koronavirus. 

Právě koronavirus a nutnost přerušení styků mezi lidmi změnil českou společnost od základů. Zaměstnanci se z kanceláří přesouvali domů, na ulicích bylo liduprázdno a místo formálních oděvů jsme se do práce oblíkali do tepláků či dokonce do pyžama. Homeoffice neboli práce z domova, začal být stále více rozšířením trendem a změna se dotkla i školství. Nebyla to však změna kosmetická, byla to změna celého systému. Školy se téměř ze dne na den zavřely, a tak jsme zažili během pár dní něco, co by v normální době trvalo dlouhé roky. Přešlo se na online výuku. Jaká online výuka byla? Svůj názor shrnu v krátkém komentáři.

Text píši z pozice vysokoškoláka a nemám tedy přímou zkušenost se středoškolským či dokonce základním školstvím. Je ovšem pravdou, že ve svém okolí mám mnoho kamarádů, kteří jsou v třetím či čtvrtém ročníku středních škol a týká se jich například maturita. Právě maturanti čelili v loňském školním roce velké porci nejistoty a to byli doma kratší dobu, jak žáci maturitních ročníků v současné době. Právě nejistota a časté změny byly něco, co prohlubovalo celý problém. Učitelé a ředitelé škol si často stěžovali na to, že se důležité informace dozvídali z tiskových konferencí, ne-li přímo z médií a na zapracování změn měli pár dnů.

Nyní k samotné online výuce. Ta pro mě osobně představovala a stále představuje téměř noční můru. Já jsem člověk poměrně společenský a začalo mi chybět takové to střetávání se spolužáky, kamarády a vrstevníky. Nakonec mi začala chybět i škola. Ano, mít přednášku z postele je příjemné, ale studijním vlastnostem to nepřidává. V současném semestru pouze dva předměty z osmi zapsaných byly tak nějak vhodné pro online výuku a bylo možné při nich alespoň trochu komunikovat. Ve zbytku předmětů člověk pasivně přijímal informace, které do něj vyučující chrlil, hodina probíhala bez jakékoliv interakce a bylo vidět, že nadšený z toho nebyl ani vyučující. Jediné co bylo na spoustě hodin slyšet byl výklad přednášejícího a trapné ticho, které panovalo nějakou dobu po tom, co se přednášející zeptal na nějakou otázku či se zeptal třeba jen na to, jestli někdo vůbec na přednášce je a zda ho někdo poslouchá. Toto ticho bylo nakonec probořeno nějakým studentem, který řekl, že tam je a poslouchá ho. Na jiné otázky si většinou odpovídal sám vyučující. To byla často ta jediná interakce mezi vyučujícím a studentem, která během hodiny a půl dlouhé lekce proběhla.

Vzhledem k tomu, že se přednášky daly nahrávat, tak hodiny neměly tak velkou účast, jakou by měly mít. Proč být na přednášce, když člověk může jít ven nebo se může koukat na film či seriál. Nakonec i já několikrát byl na některých přednáškách pouze přihlášený, ale výklad jsem měl ztlumený a dělal jsem jiné věci. Jestliže je smyslem studia prohlubování lidského kapitálu a zvyšování konkurenceschopnosti na trhu práce, tak jak k tomu přispěla současná online výuka? Mou odpovědí je, že nijak. Studijní návyky často dokonce snížila. 

Jsem proto rád, že alespoň má fakulta, Národohospodářská, u které mám pocit, že pomalu jako jediná obhajuje zdravý rozum, nepřistoupila na distanční testování během zkouškového období a trvá na zkoušení ve škole. Nakonec se snažila prosazovat i prezenční výuku, jelikož vedení fakulty vědělo, jaký problém to je. A proč je testování na místě lepší jak testování online? Jednak se člověk alespoň po těch měsících podívá do školy a pak, jestliže je online výuka groteskou ke vzdělávání, tak online testování je naprostým výsměchem. Co mi snad brání si dát notebook před obrazovku druhého počítače, na němž si vyhledám správné odpovědi na zadané otázky? Kdo mi zabrání tomu, že napíšu svým kamarádům, aby mi pomohli s tím či oním? Kdo mi zabrání podvádět? Nikdo. Řeči o nějakém ověřování a zabezpečení jsou jen pohádkami. Pravda, i na během testu ve škole je možné podvádět, ale zde si již dozor může studenty lépe ohlídat. 

Nejde však pouze o testování a zkoušení, to je jen jeden z mnoha výrazných negativ, které online výuka přinesla. Jde o přístup a symboliku. Jde o to, že si student nebuduje sociální kontakty. Jde o to, že studium dává člověku do života nějaký řád – ráno vstát, nasnídat se a jít do školy. Jde o studentský život, o diskuzích se spolužáky, i o škole, v hospodě, o vytváření nových přátelství, o životě. To vše během online výuky odpadlo. 

Dle mého názoru se tedy distanční výuka nepovedla a jde o slepou uličku. Ano, lze zde hledat výjimky, kde i tak byla výuka příjemná, ale těch je jako šafránu. Navíc jsem doteď nezmínil technické nedostatky a problémy, které studenti i vyučující měli. Například přednáška, která několikrát odpadla, jelikož vyučujícímu nešlo spustit výuku, přetěžování sítě a problémy s kvalitou audiovizuálního přenosu, jakmile více lidí zapnulo své kamery, takové problémy s mikrofonem, že nešlo výkladu rozumět a mnohé další. Proto tedy doufám, že od dalšího semestru se vše vrátí do normálu a z online výuky se stane tak doplněk k prezenční výuce, nakonec mít nahranou přenášku, kterou si mohu přehrát kolikrát chci smysl dává, u cvičení však jakýkoliv smysl nevidím.

Autor / Bc. Tomáš Lejsek 

Článek vznikl v rámci předmětu 5HP444 Mediální dovednosti, který je součástí vedlejší specializace 5EZ Ekonomická žurnalistika. Tomáš je studentem magisterského programu Hospodářská politika Národohospodářské fakulty VŠE.