„Studenti se cítí z online výuky vyčerpaní, a tak potřebují hlavně povzbudit,“ říká děkan Fakulty mezinárodních vztahů Josef Taušer

Josef Taušer je v pozici děkana Fakulty mezinárodních vztahů již druhé volební období. Zná tak radosti i úskalí, která k této funkci neodmyslitelně patří. „Zátěží je celá řada operativních úkolů, a v současnosti zejména řešení pandemické situace,“ říká děkan. I během tohoto náročného období se ale snaží být studentům co nejvíce nápomocen. Předpokládá totiž, že právě pomocnou ruku a povzbuzení vysokoškoláci aktuálně potřebují.

Od zavedení distanční výuky uplynul více než rok. Jak tento rok hodnotíte? Neovlivnilo online vyučování kvalitu vzdělávání?

Tato situace má na studenty samozřejmě značný dopad. Cítí se být z online výuky vyčerpaní a někteří také hodnotí nové způsoby testování naučených znalostí jako náročnější. I přes řadu negativních aspektů však můžeme najít i ty pozitivní. Začali jsme používat nové metody výuky. Z pandemie tak můžeme vyjít posílení, neboť tyto zkušenosti můžeme implementovat do běžné výuky a používat je jako doplněk. Nemyslím si tedy, že by utrpěla kvalita vzdělávání jako taková, přece jenom vyučující se zvládli rychle přizpůsobit novému prostředí a přijít s inovativními způsoby řešení. Co však utrpělo je vzájemný kontakt, a to jak mezi studenty a učiteli, tak mezi samotnými studenty. Mnoho předmětů je založeno na spolupráci a skupinové práci, kterou jde sice zvládnout online, ale přece jenom je to jiné. 

Za poslední rok se značná část studentů rozhodla studium přerušit, či dokonce ukončit, a to právě kvůli online podmínkám. Co na to říkáte?

Je to tak, i takové věci se dějí. Samozřejmě to chápu, není to lehké, ale je třeba se zakousnout a toto období překonat. Snažíme se studentům maximálně pomáhat, a tak pořádáme rovněž různé workshopy s kvalitními kouči, kteří se je snaží povzbudit. Osobně mám dojem, že studenti mají obavy především ze svého budoucího uplatnění na trhu práce. Myslím si ale, že tyto obavy jsou liché. Situaci sleduji a také se účastním například strategických rad, kde se zaměstnavateli diskutujeme, co můžeme pro studenty udělat navíc, aby je tato situace z hlediska budoucího postavení na trhu práce poškodila co nejméně. Jak však říkám, věřím, že v této oblasti nebudou poškozeni.

Jednu z předností Vaší fakulty představuje celá řada možností vycestovat do zahraničí. Zkomplikovala pandemie studentům šanci získávat zkušenosti za hranicemi?

Je to samozřejmě komplikovanější, ale studenty vysíláme do ciziny i nadále. Počty výjezdů loni klesly, avšak v tomto roce se přihlásil historicky nejvyšší počet zájemců o studium v zahraničí. To je z velké části způsobeno tím, že většina z přihlášených musela svůj výjezd odložit a nyní jej chtějí konečně uskutečnit. I v současné chvíli máme ale dost studentů v zahraničí. Na magisterských programech máme totiž povinnou mobilitu, a i navzdory okolnostem jsme se ji rozhodli nezrušit. Těm, kteří by se výjezdu do ciziny bránili, pak nabízíme alternativy jako přednášky zahraničních hostujících profesorů. Celou situace se tak snažíme překonat a pevně věříme, že se výjezdy rozjedou opět v plném proudu co nejdříve.

Vy sám jste absolventem Fakulty mezinárodních vztahů. Pokud byste měl porovnat Vaše studium s dnešní výukou, co se změnilo? 

Vzdělávací systém se neustále vyvíjí, což je dáno požadavky národní, ale i mezinárodní akreditace. Klade se důraz na to, aby se programy zlepšovaly a rozvíjely. Vzdělávací programy se tak neustále inovují. Zdali jsou náročnější, je otázka. Když jsem na Fakultě studoval já, byla zde vysoká míra selektivity. V kohortě nás bylo 200 tisíc lidí, aktuálně je to zhruba polovina, ačkoliv se již demografická křivka začíná obracet. Kromě toho, že jsme byli silnějšími ročníky, přijímala škola také méně studentů. Tudíž studium na Vysoké škole ekonomické bylo výběrovější, a proto na nás mohli být kladeny vlastně i větší nároky. Odlišné bylo také to, že jsme se učili více znalostí a méně dovedností, dnes je to spíše naopak.

A nemáte pocit, že studenti začali upřednostňovat získávání dovedností spíše mimo školu? 

Určitě, tohle je velký rozdíl. Během mých studijních let nebylo zaměstnání při škole tak běžné, jako je dnes. V dnešní době pracuje alespoň na poloviční úvazek naprostá většina studentů. Neměli bychom ale zapomínat, že mimo práci existují i další možnosti, jak si rozšiřovat obzory. Je to například činnost celé řady spolků, které při VŠE působí. To je opět něco, co se začalo objevovat až v průběhu posledních let. Za mého studia jsme tyto možnosti neměli, což je určitě škoda, protože díky spolkům se studenti mohou zapojovat do akademického života a různých akcí na fakultách či škole.  

Plánuje v současné chvíli Vaše Fakulta nějaké zajímavé projekty?

Projekty připravujeme průběžně a mám dojem, že pořádáme zajímavé akce. Těmi je například Business Speed Networking nebo Alumni Mentoring. Druhý ze zmíněných spočívá v tom, že naši absolventi radí studentům v posledních ročnících, jak co nejúspěšněji přejít ze studentského života do toho pracovního. Mimo to se snažíme permanentně zlepšovat naše studijní programy. Nedávno jsme například zavedli projekt Skills 4 Study.

Blíží se volby, z nichž vzejde nová rektorka či rektor. Máte tip, kdo by to mohl být? 

Soukromý tip samozřejmě mám, ale nemohu jej prozradit. Řeknu však, že to bude silný kandidát.

Neplánujete náhodou kandidovat i Vy?

To určitě ne. Já mám před sebou ještě necelé tři roky děkanského mandátu. 

Ať už bude do funkce rektora zvolen kdokoliv, jaké nejpodstatnější výzvy ho budou čekat? Předpokládám, že vést vysokou školu není jednoduchý úkol.

Řídit vysokou školu není jednoduché. V současné chvíli jsme zavaleni celou řadou operativních úkolů, jako je řešení pandemické situace. To nás dost zatěžuje, ale věřím, že se brzy vrátíme k úkolům strategického charakteru.

A kdybyste měl zhodnotit funkci děkana, se kterou máte zkušenosti? Mnozí poukazují na náročnou administrativu. Jaká činnost je v rámci této pozice nejobtížnější podle Vás?

Pozice děkana je specifická, protože je volená a omezená na období osmi let. Člověk se tak zaváže, že během tohoto údobí bude pracovat v čele fakulty. Určitě se jedná o náročnou funkci, protože zahrnuje celou řadu různorodých aktivit. Jednak je děkan akademikem, který zodpovídá za pedagogickou a vědeckou činnost, ale musí být i dobrým manažerem. Přitom mnohé řídící procesy by vyžadovali profesionální manažery, což děkani obvykle nebývají. Zrovna na administrativu si však nestěžuji. Nemám totiž dojem, že by jí bylo příliš.  Větší problém vidím v tom, že výrazně převažuje operativní řízení nad řízením strategickým.

Aby Vás studenti také trošku poznali, prozradíte nám něco o sobě? Co děláte rád ve volném čase? 

Je známo, že mám rád sport. Když jsem nastoupil do funkce děkana, zavedl jsem takzvaný Běh s děkanem. Před příchodem pandemie jsme se se studenty scházeli každý týden. Také rád chodím do přírody a dříve jsem jezdil na hory. Na ty už ale není tolik času, takže co se sportu týká, zůstávám u běhu a cyklistiky. Jinak volné chvíli věnuji samozřejmě svým dětem.  

A Vaše oblíbená kniha?

Tak to mám naprosto jasno. Je to kniha Egypťan Sinuhet, což je nenáročná a spíše dobrodružná četba. Přitom má ale mnoho velmi hlubokých myšlenek.

Otázka na závěr. Co byste poradil studentům do jejich dalších let studia?

Určitě bych studentům doporučil, aby si z vysokoškolského života odnesli co nejvíce. Období na vysoké škole je poměrně krátké, ale velmi důležité, protože mnohdy určuje celoživotní směr. Je důležité tyto roky využít a mnoho se toho naučit. Nemluvím však o učení se věcí nazpaměť, ale spíše o umění komunikovat a jiných dovednostech. Studentům se také nabízí možnost vytvořit si síť kontaktů, a toho je třeba také využít. Právě k získání kontaktů jim může pomoci účast v mimoškolních, avšak akademických aktivitách. Těmi jsou například zmiňované studentské spolky. Ač chápu, že práce je dnes tak trochu nutností, doporučoval bych maximálně poloviční úvazek, aby studentům zbýval čas i na školu. Jednoduše řečeno, ze studentských let je potřeba vytěžit maximum možného.

Autorka / Nicole Gawlasová

Na Vysoké škole ekonomické studuji Národohospodářskou fakultu, a to konkrétně obor Hospodářská politika. Psaní vět a souvětí mě živí, a tak jsem se jej rozhodla studovat i v rámci vedlejší specializace Ekonomická žurnalistika. Ve volném čase se snažím najít lásku k běhu a ráda sleduji ekonomicko-politické dění. Nepohrdnu však ani chvilkami strávenými s rodinou či přáteli.