Na to, jaké jsou výhody a nevýhody online výuky, zdali pocítí fakulta výpadky příjmů, jak bude vypadat letošní přijímací řízení nebo proč studenti VŠE nebudou, i přes dlouhý lockdown, „ztracená generace“, odpovídal v rozhovoru pro House of Economics dlouholetý děkan Fakulty financí a účetnictví – doc. Ing. Ladislav Mejzlík, Ph.D.

Pokud odhlédneme od Vašich děkanských povinností, jak se Vám při distanční výuce učí?

Je to lepší a lepší. Protože se člověk učí, jak učit. Já jsem v žertu říkal…a ostatní učitelé mi to potvrdili, že je to takový návrat do doby, kdy jsme každý z nás začínali učit normálně. Protože nyní je všechno znovu – vlastně jako od začátku. Velmi si pamatuji, když jsem stál poprvé u tabule a řešil jsem takové věci, jako jestli mi vystačí čas a co když budu hotový dřív, co budu potom dělat ve zbytku hodiny, anebo co budu dělat, když mi naopak čas nevystačí. Ale postupem času se to řemeslo učíme, protože my nejsme povoláním učitelé, nás nikdo neučil učit. A teď se to vlastně opakuje, protože člověk nakonec zjistí, že když je hodina prezenční, tak trvá déle, než když je online, protože učitel nedostává tolik dotazy nebo jinou zpětnou vazbu. Najednou zjišťuje takové věci, jako že nevidí reakce studentů, zdali se mračí, smějí, nebo jestli vůbec reagují a jestli může zrychlit nebo zpomalit. To všechno u té online výuky vlastně odpadá, takže člověk se učí znovu i takové věci, jako jak studenty vyvolat, jak je oslovit…jak je oslovit vícekrát, protože oni na to často nereagují. Učíme se zacházet s technikou, malovat na whiteboard apod., takže z tohoto hlediska je spoustu věcí nových. Na druhou stranu, já jsem i z ankety, kterou jsme udělali u studentů, překvapený, že se samozřejmě všichni shodujeme na nevýhodách, ale v zásadě v poměru minimálně 50 na 50 jsou tam také výhody – úspora času, možnost studovat z domova, možnosti si výklad pustit znovu atd. Zkrátka bych řekl, že je to jiné – v něčem lepší a v něčem horší. A tak, jak se to učíme my, pedagogové, tak stejně se to učí i studenti – i oni se učí učit online.  Ale když slyším takové ty fatální věty typu „ztracená generace“, nebo „odepsaná generace“, tak si myslím, že si lidi neuvědomují, jaké máme velké štěstí, že pro studium na VŠE nepotřebujeme laboratoře či pitevny, ale máme jenom notebook a na 90 % děláme to, co budou studenti dělat až školu absolvují. Jediný rozdíl bude v tom, že budou zaměstnaní na druhé straně Italské ulice u Deloitte, ale budou stejně doma u notebooku. Nevidím to tak tragicky, je to zkrátka jiné a musíme se to naučit.

Takže myslíte, že by ani nebyl problém, kdyby byl tento semestr až do konce distančně a pak třeba i ten příští nějak omezený? 

Já se vždycky cítím nepochopen, když se mě na tohle někdo zeptá. Problém to samozřejmě je, ale nemá smysl plakat nad problémem, který nemůžete odstranit. Já to cítím tak, že mým úkolem je to zvládnout, protože s tím nic jiného udělat nemůžu. A jestli je to problém? Ano je a já bych byl radši kdybychom se všichni vrátili do školy už jenom z toho důvodu, že při prezenční výuce probíhá výuka kvalitněji právě s ohledem na komunikaci. Výuka je navíc oboustranná – i když to možná občas nevypadá, online výuka je více jednosměrná. Jde ode mě tam a zpátky minimálně. Například pro semináře v posledních ročnících je tato forma výuky katastrofa. Stejně tak výuka, která je na počítačích, tak i když to vypadá, že když je to na PC, mělo by to být v pořádku, tak není. Všechny věci, u kterých je nutné komunikovat – týmové práce a prezentace, to všechno tím velmi trpí. Problém to tedy skutečně je. Jakmile to bude možné, tak já budu první pro to, abychom se vrátili do klasické prezenční výuky.

A dovedete si představit, že při nějakém rozvolnění to možná směřuje k tomu, že do divadla nebo na jiné kulturní akce budou moct zřejmě lidi s negativním testem, přitom VŠ tu možnost pravděpodobně zatím mít nebudou. 

Děsí mě to a obecně jsem velmi rozladěn a mám pocit marnosti z nekonzistentnosti různých opatření – takové ty nápady jednoho dne, které se v úterý vyhlásí, že by se to ve středu mohlo zavést a ve čtvrtek se to odvolává. Například, že jsme řešili, zdali jsou pedagogové na VŠ v kategorii učitelé pro očkování a pak jsme zjistili, že s nimi nikdo nepočítal, protože pro vládu učitel na VŠ není učitel, takže se pro nás zavedla nová kategorie (úplně ta poslední) a jsme v ní spolu s pracovníky pohřební služby. Ale je to také věc, kterou nemůžu změnit, tak se kvůli ní nerozčiluji. Říká se, že člověk se má snažit změnit to, co změnit může a neměnit to, co nemůže a pánbůh by mu měl dát sílu rozpoznat, co je co.

Podle odhadů ČKR (České konference rektorů) přijdou vysoké školy o více než 2 mld. Kč. Projeví se to nějak i na fakultu FÚ, vlastně i kvůli tomu, že se půjčila část finančních úspor na rekonstrukce kolejí, které teď mohou mít kvůli pandemii potíže. 

To je velmi dobrá otázka. Já mám pocit, že zatím pro rok 2021 to nebude tak špatné. Samozřejmě rozpočet celé školy ještě nominálně o trochu vzrostl, ale řekl bych, že ani ne o inflaci, takže to už bude možné pocítit. Uvidíme, jak to bude vypadat po rozpisu celoškolského rozpočtu na fakulty. Ale už vidíme první dramatické poklesy například na stipendijním fondu a na výnosech z celoživotního vzdělávání a obdobných kurzech a akcích, které byly placené. Takže já bych řekl, že pro rok 2021 ještě neuvidíme ten pokles na rozpočtu, ale vidíme ho na mimo-rozpočtových zdrojích, ale i to se může pro rok 2022 změnit k horšímu.

Ten stipendijní fond je předpokládám takhle snížen o to, že byly odpuštěny poplatky za delší studium.  

Naprosto přesně, stipendijní fond má nyní výpadek jednoho semestru za odpuštěné poplatky a ta mezera se bude dál v čase posunovat a nevrátí se.

Takže je tam sice mezera, ale prospěchová stipendia se snižovat nebudou? 

Zatím to tak nebude, protože se snažíme hospodařit dlouhodobě, ne z roku na rok. Naše fakulta má na fondu dostatečný zůstatek, aby to absorboval, pokud se nestane něco zvlášť závažného. Vedení školy navíc výpadek na fakultách kompenzovalo ze své části ušetřené díky menšímu počtu výjezdů studentů do zahraničí. Počet lidí (kritéria) a výše stipendií se tedy na naší fakultě minimálně pro tento rok nezmění. Ještě kdybych se chtěl zmínit v souvislosti s financemi o rekonstrukci kolejí a jiných investičních akcí (stavby v areálu VŠE – ať už archivu či nad Likešovou aulou), to jsou všechno důležité projekty, ve kterých je skrytá malá past, že jsou sice dotované, ale vyžadují kofinancování. Stát nám tedy například řekne, že poskytne 100 mil. Kč, ale 20 mil. Kč musíme k tomu dát vlastních. Staví nás tak do situace že když těch 20 mil. Kč neinvestujeme, tak přijdeme o 100 mil Kč, respektive že 100 mil. Kč chceme, ale budeme muset sehnat vlastních 20 mil. Kč. Uvidíme, jak to všechno dopadne. Já doufám, že dobře, ale není to jednoduché. Například rekonstrukce kolejí je nyní sice snazší, když na nich nejsou přítomni studenti, ale zase je tam výpadek příjmů z kolejného a dalších služeb. To je vážný problém, který teď diskutuje poradní skupina pro rozpočet rektorky a budeme se snažit najít řešení. Abych to uzavřel – tragického se zatím nic neděje, ale už pozorujeme změnu trendu.

Nyní trochu k trošku jiné oblasti. Na FFÚ se nyní mohou uchazeči dostávat i na základě vysvědčení. Nebojíte se, že se na FFÚ dostanou i uchazeči, kteří by se přes příjímací testy jinak nedostali? Přece jenom úroveň a obtížnost SŠ je v ČR diametrálně odlišná.

Samozřejmě, že se toho bojím. Ale pokud se něčeho bojíte, tak musíte proti tomu něco udělat. Protože se toho bojíme, tak proto nebereme za průměr tři apod.. Bereme za průměr 1,x. A tím se snažíme omezit zmiňované riziko. My v případě volby způsobů přijímacího řízení nemáme dobré a špatné řešení, my hledáme kompromis a musíme ho nějak namixovat. Kdybychom brali pouze podle vysvědčení, je tam to riziko různé úrovně škol. Někteří lidé navíc říkají, že sice měli 4 z matematiky, ale náš přijímací test vyšvihnou kdykoliv na 100 bodů, ale k nám se nikdy nedostanou, protože své maturitní vysvědčení již změnit nemůžou. Jinými slovy –musíme takovému uchazeči dát šanci napsat ten test. Jako nejspravedlivější řešení vidíme variantu půl na půl. Pokud se nám přihlásí 1000 lidí, tak 500 jich pustíme na samé jedničky (a podobně) a 500 jich napíše testy. Někdo projede přes vysvědčení a někdo přes test. Pokud měl tedy někdo čtyřky z matematicko-fyzikálního gymnázia, bude muset na test a kdo měl samé jedničky i když z nějaké horší školy, než je to matematické gymnázium, tak to bude pravděpodobně také kvalitní student. Alternativa je přivést všechny uchazeče do budovy VŠE a nechat je psát testy, což je v současné době nerealizovatelné.

Hledáme tedy co nejférovější „koktejl“ toho, jak přijmout uchazeče o studium, ale snažíme se držet určité mantinely. Nepřijímáme tedy na základě řady dalších často nesrovnatelných variant (nanečisto, SCIO, soutěží, olympiád, certifikátů apod.) Chceme, aby bylo přijímací řízení co nejtransparentnější. Dostat se k nám na fakultu je tedy možné v zásadě jen dvěma způsoby – skvělý průměr, nebo přijímací test. 

Ještě zůstaneme u přijímacích zkoušek – když jsem koukal na Vaši prezentaci uchazeče o post děkana, všimnul jsem si, že tam vyzýváte k zamyšlení nad tím, zdali by nebylo vhodné zvážit SCIO testy. Proč to nedopadlo? V současné době by to mohlo fakultě mnohé ulehčit. 

Já jsem o tom uvažoval hodně, dokonce jsem tady měl ředitele SCIO testů a nechal jsem si všechno ukázat a předvést. Viděl několik výhod a několik nevýhod, jako je tomu u všeho. Malinko jsem měl možná pocit, že v případě SCIO testů nemám přijímací řízení zcela pod kontrolou v tom smyslu, že jako děkan zodpovědný za ně ho outsourcuji někomu jinému a to, co se tam děje, nemohu ovlivnit. Není to otázka toho, že bych testům nebo jejich kvalitě nevěřil, ale nemám je pod kontrolou a nebylo by to mé rozhodování. To je jeden důvod. Druhý důvod je, že samozřejmě…a to dneska všichni lidi ví, je test možné i mnohokrát opakovat tak dlouho, než se vám to povede. Že je možné se v placených kurzech učit, jak ty testové úlohy vypracovat. Ne ani jak se na ně učit jejich obsah, ale naučit se přímo efektivní způsoby jejich vyplňování. A nebyl jsem si úplně jistý, zdali je to dobrý způsob, jak přijímat k nám na fakultu. Navíc byly doby, kdy těch uchazečů bylo hodně a my jsme to nepotřebovali. Teď jsou doby kdy těch uchazečů není mnoho, tak to nepotřebujeme také. Ale máte velmi správnou otázku, protože jsem o tom velmi usilovně přemýšlel. Dokonce jsme byli s ředitelem SCIO domluvení, jestli by neudělali i nějaké jiné typy testů pro nás. Nám jde totiž více o angličtinu a matematiku než o studijní předpoklady, společenské vědy apod.. Dnes už se ale vše posunulo a my přemýšlíme, zdali testovat nejen angličtinu, ale i jiné jazyky. A myslím, že jednoho dne, až už tady já nebudu a bude tady jiný děkan, tak se bude řešit, jestli vůbec máme testovat jazyky. Ale to je nějaké dědictví doby, kdy jsme chtěli, mít jistotu, že uchazeči umí nějaký cizí jazyk, ale to myslím, že už je dnes překonané a že ho všichni umí tak, aby mohli na VŠ jít a samozřejmě přijímací zkoušky z cizího jazyka se na univerzitách na západě nedělají. 

Vy jste říkal, že těch uchazečů je teďka méně, chápu že je to hlavně z důvodu toho, že studentů je nyní obecně méně, ale co byste vzkázal studentům, kteří si nyní na jakou VŠ půjdou. Proč si mají vybrat FFÚ nebo pro jaké studenty je fakulta vhodná. 

Já jsem to říkal i na dnech otevřených dveří. Já samozřejmě dělám propagaci a fakulty, ale nechtěl bych, aby vyzněla jako přemlouvání k tomu, aby k nám šel někdo studovat. Protože paradoxně nejhorší by bylo, kdyby se mi podařilo toho uchazeče přemluvit, on by se přihlásil, a přitom by se v daném oboru necítil dobře, protože by to nebylo něco, co by chtěl dělat nebo co by ho bavilo. Takže já uchazečům říkám, že budu rád, když přijdou k nám na fakultu, ale na začátku ať se rozmyslí, jestli je to práce, kterou chtějí po škole dělat. A práce v oblasti financí a účetnictví je poměrně dost úzce zaměřená a vyžaduje i určité vlastnosti od lidí, jako pečlivost, analytické myšlení, sklon k matematickým disciplínám. Neříkám, že úplně, ale více, než je tomu u jiných humanitních oborů. Po absolvování naší fakulty se otevírá cesta ke specifickým profesím, jako je auditor, daňový poradce, finanční poradce, pojišťovací agent atd. A tyto profese jsou často ještě dále regulované profesním zkouškovým systémem či licencemi. Takže musíte mít licenci od Komory auditorů ČR, licenci od Komory daňových poradců ČR apod., podle profese, kterou chcete dělat. A to je věc, kterou si nemůžete za týden rozmyslet a říct si, že vás to nebaví. Proto je to rozhodnutí vážné a vítám všechny, kteří budou chtít, ale chci, aby se dobře rozmysleli, co to obnáší a jaká práce to je. Jestli je to něco, co je bude bavit. Osobně si samozřejmě myslím, že ty profese úžasné jsou. Já sám jsem auditor téměř 30 let a byl jsem dvakrát zvolen prvním viceprezidentem Komory auditorů ČR, což mě dalo obrovskou praxi a zkušenost, která se možná ani jinak získat nedá. Jako auditor střídáte různé klienty, poznáte jich mnoho za krátkou dobu a nesedíte na jednom místě v práci. Já tu práci mám rád, mně se líbí, každému, kdo rozumí, o co v ní jde a co obnáší bych jí doporučil, ale nepřemlouvám. 

Kdybyste letos maturoval a chtěl jít na VŠE, na jakou fakultu byste šel, ale samozřejmě kromě FFÚ? 

To je také skvělá otázka, protože často studentům říkám, co bych dělal, kdybych znovu studoval na této škole. Já osobně, a možná to není úplně veřejně známo, jsem se hlásil na, dneska bychom řekli, informatiku. Tam mě nevzali a řekli mi, že mě můžou vzít maximálně na účetnictví. A já jsem si řekl, že to je dobře, že by to byla moje druhá volba. Což samozřejmě v tehdejší době nikdo nepředpokládal, ale opravdu byla. Dnes se vlastně informatikou zabývám, ale obráceně, ze strany účetnictví. Takže kdybych letos maturoval, tak si myslím, že bych šel na FIS a zároveň bych se zabýval účetnictvím – například jako vedlejší specializací. I když o tom teď přemýšlím, tak si myslím, že lepší varianta je dělat účetnictví jako hlavní specializaci a zabývat se informatikou jako aplikovanou disciplínou., Po skončení studia by mě pak velmi bavilo dělat například implementace informačních systémů v podnicích a dělat jakýsi můstek mezi informatikem a mezi finančníkem nebo účetním, protože ty profese si často nerozumí a myslím si, že je to velmi zajímavá, kreativní, tvůrčí, dobře placená a žádaná práce. 

Našel jste si teď během pandemie nějaký nový koníček? Jak relaxujete, čím si krátíte čas? 

To je zcela zásadní otázka. Moje paní díky pandemii maluje kamínky, to je teď velká móda, když dáte na Facebooku #kaminky, tak se na to můžete všichni, kdo si tento rozhovor přečtete, podívat. Musím říct, že když jsem se na ty kamínky díval, tak mi přišly nádherné, byť nemá žádné výtvarné vzdělání a nikdy předtím je nekreslila. Ty kamínky se po namalování roznáší a nechávají se na různých místech a ten, kdo je najde, tak je vyfotí na FB a zase je poponese jinam. A vy můžete sledovat, jak se ten váš kamínek stěhuj a dostane se třeba až někam do zahraničí. Tak se mi to hrozně líbilo a říkal jsem si, že bych chtěl taky začít něco takového dělat. A mám dva takové tipy, jeden je znovu vytáhnout kytaru, protože jsem na ní velmi dlouho nehrál, a naučit se alespoň jednu, či dvě písničky zahrát ne tak, jako když je člověk u táboráku, ale pořádně. A druhá věc, o které uvažuji jsou také výtvarné sklony, které mám v rodinných genech, takže mě kdysi velmi bavily linoryty. To se vezme lino a rydlem se do toho vyryje grafika a potom se to otiskne tiskařskou barvou na papír. Je to hezké a je to něco, co člověk udělá vlastníma rukama a může to dát někomu k Vánocům či k narozeninám jako originální dárek. Tak mi držte palce abych se toho dal.

Autor / Daniel Horák

Článek vznikl v rámci předmětu 5HP444 Mediální dovednosti, který je součástí vedlejší specializace 5EZ Ekonomická žurnalistika. Daniel studuje na Podnikohospodářské fakultu, ale jako svoji vedlejší specializaci si vybral Ekonomickou žurnalistiku, protože ho psaní baví a naplňuje.