„Dělejte malinko více než všichni ostatní. Pracujte naplno, a ještě o kousek víc.” říká děkan Fakulty informatiky a statistiky

Profesor Jakub Fischer stojí v čele 4. fakulty VŠE od roku 2018. Vyzpovídali jsme ho nejenom o jeho studiu na naší škole, ale také o plánech, které ještě v životě má. Pokud vás zajímá budoucnost Fakulty informatiky a statistiky nebo jste zvědaví, kolik holek studuje IT.

Začněme tak trochu netradičně, čím jste chtěl být, když jste byl malým chlapcem? Pociťoval jste od malička náklonnost k logice, matematice a těmto poměrně málo oblíbeným předmětům, nebo to přišlo až časem?

Takové ty klasické sny být kosmonautem nebo popelářem jsem nikdy neměl, nebo si na to už má paměť nevzpomíná. Matematikou jsem se ale zabýval už od ranného dětství. Malinko se teď pochlubím, ve 4. třídě na základní škole jsem zvítězil v celopražské matematické soutěži „Ukaž, co umíš“ a vlastně díky této soutěži jsem se dostal ke studiu na základní škole na Uhelném trhu, což byla škola s rozšířenou výukou matematiky. V páté třídě jsem se dostal do matematické třídy a tím byl můj osud předurčen. Odtud vedla moje další cesta na špičkové matematické gymnázium, tehdejší „Píkárnu“ (Gymnázium Wilhelma Piecka, později Gymnázium Korunní, dnes Gymnázium Zborovská – pozn. red.). Většina mých spolužáků pak skončila na „MATFYZu“, já jsem chtěl spíš studovat něco na pomezí matematiky a ekonomie, takže po určitém váhaní jsem skončil na „ekonomce.“ Vybral jsem si ale statistiku, což je obor silně kvantitativní. 

Jakým způsobem vzpomínáte na své vysokoškolské časy? Čím bylo studium na VŠE jiné než teď?

Na dobu mého vysokoškolského studia vzpomínám velmi pozitivně, velmi mě to bavilo. Řekl bych, že teď na VŠE kvantitativně sledujeme návrat k tomu, jak to zde vypadalo za mé studentské éry. Když jsem nastoupil, bylo tu nějakých 13 000 studentů na celé škole. Pak jsme stoupli lehce nad 20 000, to škola doslova praskala ve švech, a dneska jsme opět někde pod 14 tisíci, takže obloukem se vracíme zpátky. Už tehdy byla velká volnost v sestavování rozvrhu, neměli jsme pevný rozvrh ani v prvním semestru. Co jsme však tehdy postrádali, byl spolkový život. Tím byl člověk trochu osamocený a studentský život jsem trávil spíš v partě spolužáků ze střední školy, kde ty vazby byly a dodnes jsou pevné. V tomto se VŠE posunula výrazně vpřed. Zachovala se sice volnost při tvorbě rozvrhu, avšak studenti mají možnost zapojit se do mentoringu, do celé řady studentských spolků a dalších aktivit. To je asi největší rozdíl, který pozoruji a jako děkan mám ze spolupráce s naším fakultním studentským spolkem 4fis doslova každodenní radost. 

Po absolvování vysoké školy jste byl nepochybně velmi lukrativním potenciálním zaměstnancem pro různé národní i nadnárodní firmy. Neuvažoval jste nad kariérou v korporátním sektoru? Co Vás motivovalo zůstat působit na škole?

Ještě ke konci vysokoškolského studia jsem neměl jasnou představu o tom, co chci dál dělat. Soustředil jsem se na ukončení studia, na obhajobu „diplomky“ a vlastně až těsně před koncem studia přišla nabídka od tehdejšího vedoucího katedry statistiky a pravděpodobnosti prof. Hindlse, zda bych nechtěl pokračovat na VŠE v doktorském studiu a začít zde i učit, tak jsem se do toho pustil. Během studia na vysoké škole jsem si mimochodem na částečný úvazek přivydělával jako učitel informatiky na již zmíněné matematické základní škole, což byl pro mne ohromný zážitek a skvělá zkušenost. Dodneška na to vzpomínám, jak jsem první rok učil mimořádně talentované žáky, kteří byli o tři roky mladší než já. Takže učitelská kariéra byla nakonec asi předurčená už dříve. Zůstal jsem tu dodnes, a výuka mě ze všech aktivit na škole pořád baví nejvíce. 

 

VŠE prošla napříč časem různými změnami, zároveň i vy jste vystřídal několik postů. Byl jste i prorektorem VŠE pro strategii. Jaká je hlavní strategie, kterou musí aplikovat VŠE dnes, aby byla stále konkurenceschopná?

Tak to je hodně těžká otázka, protože osobně se velmi nerad vyjadřuji k něčemu, co mi nepřísluší. Už to na starosti nemám, takže bych doporučil obrátit se s tímto dotazem na paní rektorku nebo na mou nástupkyni paní prorektorku Štěrbovou. Když se na to podívám z pohledu fakulty, kterou vedu, pak zde se jedná především o strategii na období 2021-2025, na které velmi pečlivě pracujeme. Diskutujeme nejen organizačně-procesní stránku, ale také tu obsahovou. V této chvíli sbíráme podněty z kateder, vytipováváme věcné oblasti, v nichž je významný prostor pro rozvoj. Hodně řešíme pedagogiku, mezi jinými také způsob zakončení studia. Chtěli bychom zmodernizovat státní závěrečné zkoušky, více je propojit s obhajobou závěrečné práce. Odbornou rozpravou nad vlastním výzkumem studenta se chceme více přiblížit západním trendům, sledujeme i pozitivní změny na jiných českých i evropských školách. Ve vědecké oblasti se snažíme vyvážit základní a aplikovaný výzkum, tedy na jedné straně evropské i národní granty směřující ke špičkovým publikacím, na druhé straně nejen výzkumnou spolupráci s komerční sférou a s praxí. To se nakonec zpětně promítá i do pedagogiky, protože FIS velmi aktivně rozvíjí atraktivní profesně zaměřené studijní programy. V neposledně radě bych zmínil celoživotní vzdělávání, protože jako škola máme jednoznačně co nabídnout a proto bychom měli být na tomto poli aktivnější.

Od roku 2018 působíte jako děkan Fakulty Informatiky a statistiky. Co je její předností oproti jiným školám s IT zaměřením? V čem spočívá její konkurenceschopnost?

Velkou výhodou studia právě na naší fakultě jsou obory, které nabízíme. Z jednoho prostého důvodu – naučíte se něco, čím se můžete živit. S vedoucím katedry multimédií tomu říkáme nervová soustava ekonomiky. Stejně jako v lidském těle zajišťuje nervová soustava chod celého organismu, tak i informatika a statistika hýbe celým světem a svět je na nich závislý. Bez IT se dnes neobejdeme, nakonec byste si do mobilu ani nenahrála tento náš rozhovor. Statistika, datová analýza či optimalizace jsou dnes silně propletené s téměř každou oblastí života. Rád říkám, že pokud patříte k 5-10 % nejlepších absolventů, pak můžete studovat jakýkoliv, třeba i bizarní, obor na světě a najdete solidní uplatnění. Když patříte k průměru absolventů, pak už hodně závisí na tom, co studujete. Výhodou je, že i průměrní nebo dokonce lehce podprůměrní absolventi naší fakulty stále mají nadprůměrné uplatnění, lze to doložit celou řadou průzkumů a šetření. Poptávka po uvedených znalostech stále roste a největší výhodou studia na naší fakultě je právě propojení s byznysem. Velkým přínosem bakalářského studia je celoškolní základ. Účetnictví, ekonomii, právo a další disciplíny sice neovládnete podrobně, ale poskytnou vám solidní základ. Jsme proto za spolupráci s ostatními fakultami VŠE rádi. 

Je nějaká škola nebo fakulta, kterou se inspirujete?

Určitě se příklady dobré praxe inspirujeme, ale nemáme jeden konkrétní vzor, jednu vzorovou instituci. Vnímáme postřehy studentů, kteří se vracejí z výměnných pobytů v zahraničí, využíváme také poznatky z našich pracovních cest nejen po Evropě, ale i po České republice. I u nás máme řadu kvalitních škol, které jsou pro nás zdrojem inspirace. 

Jak hodnotíte zastoupení dívek na Vaší fakultě? Myslíte, že mají chlapci větší talent pro tyto IT obory nebo se jedná pouze o stereotyp a předsudky?

Teď bohužel nemám u sebe podrobná čísla, ale tak nevyvážené to zas není. Nabízíme obory jako multimédia, ekonometrie, statistika, demografie, kde mají dokonce převahu děvčata. Největší oborem naší fakulty je aplikovaná informatika, a ani na ní není podíl děvčat úplně nízký. Víc by k tomu určitě řekli kolegové, kteří tato data sledují pečlivěji. Když to pak zhodnotím za celou fakultu, tak to ani zdaleka není tak silně nevyvážené. Celkem tvoří ženy přibližně třetinu všech studujících na fakultě.

 

Jste profesorem v poměrně mladém věku. Jaký další cíl máte ve svém životě?

Mým největším cílem je pomoci dalším lidem ke kvalifikačnímu růstu. Vyplývá to samozřejmě i z povahy mé funkce a práce. Rád bych pomohl lidem z katedry k habilitaci, mám několik doktorandů, a mým cílem je, aby v řádném čase a ve vysoké kvalitě dokončili své doktorské studium. No a nyní je cílem pomoci fakultě k jejímu dalšímu rozvoji, nejen z hlediska různých ukazatelů, ale i z hlediska vytváření přátelského pracovního i studentského prostředí.

 

Asi není žádným tajemstvím, že Váš otec je poměrně známým politikem. Dokonce jistý čas působil jako premiér a také ministr financi. Jak jeho kariéra zasáhla budování vaší kariéry? Pociťoval jste nějaké předsudky či mediální tlaky?

Myslím, že mě to spíš ovlivnilo pozitivně. Když si budujete kariéru, nechcete, aby si lidé říkali: „On je tady jenom proto, že je něčí syn.“ A to znamená, že se hodně snažíte. Chcete být sám za sebe, vybudovat si svoje jméno a dělat dobré jméno i své rodině. Mediální tlaky jsou v tomto případě poměrně časté, ale s tím se dá naučit pracovat. 

No a na závěr, jakou radu byste dali studentovi, který chce být v životě úspěšný?

Není to z mé hlavy, už si nepamatuji, kde jsem to četl, ale jak jste zmínila, jsem profesorem, tudíž mám právo na roztržitost. Tato rada zní „Ještě o kousek víc.“ Dělejte malinko více než všichni ostatní. Pracujte naplno, a ještě o kousek víc. A já jsem přesvědčený, že když uděláte ještě o kousek víc než musíte, než se od Vás čeká a než dělají ostatní, úspěch se dostaví.

Autor / Dominika Bubnárová 

Článek vznikl v rámci předmětu 5HP444 Mediální dovednosti, který je součástí vedlejší specializace 5EZ Ekonomická žurnalistika. Dominika je studentkou VŠE, kterú zajíma nejen politika či byznis ale také ich interpretace věřejnosti a dopad na společnost.